• Kabelážní systémy
• Bezdrátové sítě
• Výstavba datacenter
• Aktivní prvky počítačových sítí
• Digitální kamerové systémy
• Telefonní ústředny VoIP
• Správa callcentra
• Napájecí systémy
• Inteligentní elektroinstalace

• Hlasové služby

Aktivní prvky počítačových sítí

Aktivní prvky tvoří srdce každé počítačové sítě. Podle jejich funkce je dělíme v zásadě do tří skupin:

Rozbočovače (Huby)

se používají v sítích, které nejsou příliš rozsáhlé nebo tam, kde je třeba rozšířit stávající možný počet připojených stanic. Každý rozbočovač lze srovnat se segmentem koaxiální sítě, tzn. že hub je sdílen všemi stanicemi sítě. V jednom okamžiku je přenos signálu zprostředkován pouze pro jeden počítač vysílající a jeden přijímající. Ostatní stanice čekají na uvolnění přenosového kanálu. Rozbočovač tedy tvoří kolizní doménu, stejně jako segment koaxiální kabeláže. Teoretická průměrná průchodnost informací přes rozbočovač je tedy dána rychlostí přenosu dělenému počtem připojených stanic, např. u 24portového rozbočovače 10 Mbps je 10 Mbps/24, tzn. cca. 0,4 Mbps.

Vzhledem k uvedeným principům je tedy zřejmé, že uplatnění rozbočovačů je v takových sítích, kde nedochází příliš často k velkému zatížení sítě, které by přinášelo zvýšení počtu kolizí až zahlcení sítě. Tomuto určení odpovídá i jejich cena, která je typicky třetinová oproti přepínačům. Rozbočovače používají protokoly Ethernet a Fast Ethernet.

Přepínače (Switche)

se používají v sítích, ve kterých dochází k relativně vyššímu zatížení sítě s větším počtem stanic. Využívají se zejména přepínače nesymetrické, které disponují např. 24 porty 100 Mbps a jedním nebo dvěma porty 1000 Mbps. Do pomalejších portů se zapojují stanice nebo rozbočovače, do rychlejších portů servery nebo páteřní vedení. V praxi totiž naprostá většina komunikace prochází po trase stanice-server nebo server-stanice, takže rychlost sítě je tedy dána rychlostí kanálu vedoucího na server.

Princip přepínače je v tom, že vnitřní logika přepínače kontroluje adresy odesílatele a příjemce obsažené v přenášené informaci a na základě těchto adres provádí přepínání daného paketu pouze na port přepínače, kde se stanice nebo server s danou cílovou adresou nachází. Tím dochází k odlehčení zatížení ostatních portů přepínače, které jsou volné pro současnou komunikaci jiných dvou účastníků sítě. Přepínač tedy tvoří broadcastovou doménu. Přepínače jsou typicky určeny do topologií jedné lokální sítě. Přepínače používají protokoly Ethernet, Fast Ethernet a Gigabit Ethernet.

V poslední době nacházejí stále vyšší uplatnění přepínače na třetí vrstvě síťového modelu OSI, které v sobě slučují funkci přepínačů a směrovačů (viz níže). Toto řešení využívá podstatně rychlejšího hardwarového řešení přepínače ke směrování paketů a proto vytlačuje standardní směrovače hlavně v lokálních sítích.

Směrovače (Routery)

pracují podobně jako přepínače na základě vnitřní logiky přepínání paketů. Toto přepínání se však děje ne na úrovni jedné sítě a fyzických hardwarových síťových adres jako v případě přepínačů, ale na úrovni směrování paketů mezi jednotlivými sítěmi. Směrovač je tedy prvek pro spojení jednotlivých sítí mezi sebou s definovanými vlastnostmi předávání. Směrovač tedy tvoří rozhraní mezi broadcastovými doménami. V současné době je největší využití směrovačů v celosvětové síti Internet, která je vlastně tvořena jednotlivými sítěmi spojenými směrovači. Vzhledem k tomu, že se většinou přenášejí informace z jedné rozsáhlé sítě do jiné, jsou využívány rychlé protokoly jako ATM, Gigabit Ethernet a Fast Ethernet.